Město Polička

obrázek

Jaroslav Mihule jubilující

Jaroslav Mihule jubilující

 

            Kdo se jen trochu zaobírá osobností a tvorbou Bohuslava Martinů, dobře zná jméno Jaroslava Mihuleho, muzikologa, jenž Martinů zasvětil velkou část svého profesního života.

            Jaroslav Mihule patří k předním českým odborníkům specializujícím se téměř výlučně na život a dílo B. Martinů. Skladateli zasvětil celý život a na svém kontě má přes jedenáct knižních publikací věnovaných Martinů a další dvacítku odborných studií, které se zaobírají buď přímo tímto skladatelem, nebo příbuznými tématy. Když v roce 1974 vyšla první monografie Jaroslava Mihuleho Bohuslav Martinů. Profil života a díla, byla jednoznačně nejfundovanější prací o skladateli. Monografie se soustředila zejména na odbornou stránku odkazu skladatele (chronologie a detailní analýzy jeho děl) a úmyslně opomíjela podrobnější životopisné informace. V roce 2002 vyšla zcela nová a rozsáhlá monografie Jaroslava Mihuleho pod názvem Martinů. Osud skladatele. V ní autor pozoruhodně rozšířil svou původní práci. V Osudu skladatele nalezneme každičký detail ze života i díla Martinů, autor předkládá informace z kronik, matrik, úředních dokumentů, ze starých ročníků novin a časopisů, ale též ze soukromé korespondence, čerpá dokonce z do té doby nikdy nepublikovaných rukopisů, držených v soukromých rukou. O rovných patnáct let později, na sklonku roku 2017, vyšlo nové přepracované vydání této Mihuleho knihy. Výpravná publikace slučuje všechny klady předchozích autorových prací, které navíc oživuje četný obrazový materiál.

            Zmíněné publikace patří ke stěžejním, byť ne jediným autorským pracím profesora Mihuleho. O propagování osobnosti Bohuslava Martinů se zasloužil i v dalších oblastech aktivit: stál u zrodu Společnosti Bohuslava Martinů, byl členem správní rady Fondation Martinů se sídlem v Basileji ve Švýcarsku a místopředsedou podobné rady Nadace Bohuslava Martinů v Praze; jeho jazyková vybavenost (vlivem politických událostí se povinně učil němčinu a později ruštinu, ze zájmu pak navíc francouzštinu, latinu, starořečtinou a také angličtinu) jej předurčila k tomu, že byl zván k přednáškové činnosti na univerzitách doslova po celém světě, aktivně se také účastnil celosvětových muzikologických konferencí. Pracovně byl Jaroslav Mihule celoživotně spjat s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde působil jako lektor, odborný asistent, docent a profesor. Jeho profesní kariéra na akademické půdě kulminovala v devadesátých letech, kdy byl na dvě funkční období zvolen prorektorem Univerzity Karlovy a v roce 1994  proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Navíc byl v roce 1991 pověřen ministerstvem školství zastupováním ČSFR v komisi pro UNESCO na 26. zasedání v Paříži jako expert pro otázky vysokých škol a v letech 1994–97 působil jako první mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Nizozemsku.

            Na svém kontě má profesor Mihule i řadu ocenění, mj. Zlatou medaili Univerzity Karlovy 1994, cenou Classic ´95 za životní dílo ad., v roce 2015 mu byl udělen Pamětní list Města Poličky a také Pamětní list Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a  na sklonku roku 2018 byl oceněn Výroční cenou Bohuslava Martinů za celoživotní zásluhy při vědeckém zhodnocení, šíření a uplatnění skladatelova díla, kterou uděluje Nadace Bohuslava Martinů.

            V květnu 2019 získal Jaroslav Mihule čestné občanství města Polička. Byly tak zpečetěny jeho šedesátileté úzké vazby s rodným městem Bohuslava Martinů. První cesty sem jej přivedly ještě v době, kdy žila skladatelova sestra Marie, která mu byla v prvních badatelských krocích v Poličce osobně nápomocna. Poličku J. Mihule opakovaně navštívil také po smrti skladatele, když sem doprovázel vdovu, paní Charlotte Martinů. A do Poličky se pak vracel opakovaně, ať již „soukromě“ - jako tedy jako muzikolog-badatel, nebo v 70. letech kupř. jako fundovaný průvodce členů nově založené pražské Společnosti Bohuslava Martinů po poličském kraji. Jeho velkým vkladem místní kultuře je vytvoření expozice o životě a díle skladatele v poličském Centru Bohuslava Martinů nazvané Barevný svět Bohuslava Martinů (2009-dosud). O ryzím vztahu k poličskému prostředí svědčí i fakt, že muzeu věnoval nemálo vzácných památek na Martinů, které původně vlastnila vdova po skladateli a J. Mihulemu je darovala. Za všechny jmenujme torzo knihovny, kterou vlastnil skladatel, dvě alba osobních fotografií, a v neposlední řadě klavírní výtah Martinů opery Juliette s vlastnoručními vpiskami skladatele. Městské muzeum si těchto darů nesmírně váží, neboť obohacují v Poličce uložené martinůovské sbírky.

            Výše uvedené řádky jasně dokládají profesní spřízněnost J. Mihuleho s poličským rodákem B. Martinů. Tato spřízněnost je navíc umocněna ještě dvojím jubileem: v roce 130. výročí narození Martinů se J. Mihule dožívá 90 let (1. prosince) a navíc se stejného významného životního výročí dožívá i jeho manželka Alena, jejíž narozeniny připadají přímo na 8. prosince, tedy den narození B. Martinů!! Tento fakt je příznačný, neboť paní Mihulová stojí po manželově boku již od roku 1952 a s nezlomným elánem mu vždy vytvářela ideální zázemí pro jeho odbornou činnost (přesto, že sama musela v pochmurných letech komunistických čistek bojovat o svou pozici gymnaziálního pedagoga, pro něž dle úředního zápisu nebyla tehdy dosti uvědomělá).

            Přejeme panu profesorovi Mihulemu i jeho manželce Aleně vše dobré, především pevné zdraví a za všechny občany Poličky děkujeme za vše, co pan profesor učinil nejen pro Bohuslava Martinů, ale pro kulturu a vzdělání vůbec.

Monika Holá, muzikoložka CBM.

 

Text vznikl pro zpravodaj Společnosti Bohuslava Martinů