Ve čtvrtek 7. března proběhlo před domem čp. 41 v Riegrově ulici slavnostní odhalení dalších 9 kamenů zmizelých, které jsou tentokrát věnovány členům rodiny Kleinovy a manželům Minichovým. Tyto kameny (něm. Stolpersteine – doslova kameny, o které je třeba klopýtnout) mají připomínat památku obětí holocaustu a nacistického režimu. Každý kamen připomíná jednu konkrétní osobu prostřednictvím textu na mosazné destičce, na níž je uvedeno jméno, datum narození a úmrtí a místo transportu dané oběti. Město Polička se k projektu Stolpersteine připojilo poprvé v roce 2022, kdy byly položeny první kameny zmizelých v Riegrově ulici. Město by mělo postupně instalací kamenů připomenout osudy celkem 33 svých bývalých židovských spoluobčanů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. V Poličce si mohou všichni zájemci prohlédnout a následně vzdát úctu už 24 obětem, jejichž kameny se nachází v Riegrově ulici před domy čp. 25, 36 a nejnověji před domem čp. 41. 

Celý pietní akt připomínající oběti z domu čp. 41 proběhl za účasti velkého zájmu širší veřejnosti, zejména studentů poličského gymnázia. Přítomné hned v úvodu přivítala ředitelka Městského muzea a galerie Polička Mgr. Pavla Juklová. Starosta města pan Jaroslav Martinů promluvil o důležitosti připomínání obětí minulých režimů. Na závěr zazněla tradiční hebrejská modlitba za všechny zemřelé oběti v podání pana Daniela Vaňka, kantora Federace židovských obcí. O příjemný hudební doprovod se postaralo dámské vokální kvarteto z Nového Města na Moravě ZEVL, jež vedle pásma tradičních hebrejských písní zazpívalo českou a izraelskou národní hymnu (hatikva).

Poděkování muzea náleží nejen těm, kteří se akce zúčastnili, ale i všem spolupořadatelům, zejména poličskému gymnáziu a Městu Polička, které projekt finančně podporuje. Děkujeme také firmě PP-Group.cz s.r.o, jež zajistila uložení kamenů do stávající dlažby.

Kolektiv Městského muzea a galerie Polička

Osudy poličské židovské rodiny Kleinů a manželů Minichových

Ve čtvrtek 7. března bylo před domem čp. 41 v Riegrově ulici slavnostně odhaleno 9 kamenů zmizelých za členy rodiny Kleinovy a za manžele Minichovy. Pojďme se blíže seznámit s jejich osudy.

Rodina Kleinova

Členy rodiny připomíná na místě odhalení 7 kamenů – za pana Huga Kleina, jeho manželku Valerii a jejich čtyři děti (Ilonu, Otu, Lily a Věru) a dále kamen za Hugova bratra Viléma Kleina.

Hugo Klein se narodil 24. dubna 1889 v České Třebové. V Poličce žil od roku 1904. Povoláním byl obchodníkem s kožemi, což byla živnost, kterou převzal po svém otci Jindřichu Kleinovi. V prosinci 1921 se oženil s Valerií Schlesingerovou, která se narodila 6. února 1890 v Poličce (před domem čp. 36 v Riegrově ulici se již nachází kameny za její matku Eleonoru Schlesingerovou a za rodinu Valeriina bratra Oty Schlesingera). Z jejich manželství se postupně narodily čtyři děti – Ilona (1. 2. 1923), Ota (3. 11. 1924), Lily (19. 5. 1927) a Věra (17. 5. 1931). Rodina žila v domě čp. 41 v Riegrově ulici, odkud byla deportována nejprve do sběrného tábora v Pardubicích a odtud 9. 12. 1942 do koncentračního tábora v Terezíně. V lednu 1943 byli posláni do Osvětimi, kde všichni zahynuli. Nejstaršímu ze sourozenců bylo 21 let, nejmladšímu pouhých 11 let.   

Vilém Klein, mladší bratr Huga Kleina, se narodil 22. března 1902 ve Stašově. Živil se také jako obchodník s kožemi a až do konce 30. let žil v domě čp. 299 v Hegerově ulici. Poté musel dům opustit a přestěhovat se do bratrova domu čp. 41. Odtud se zbytkem rodiny nastoupil do transportu a zemřel spolu s ostatními v Osvětimi.

Manželé Minichovi

Manžele Minichovy připomínají na místě odhalení 2 kameny – za pana Bohdana Minicha a jeho manželku Františku.

Bohdan (podle některých matričních záznamů nazýván také jako Theodor) se narodil 2. února 1874 v Hluboké (okr. Vysoké Mýto). V Poličce žil od roku 1902. Povoláním byl úředníkem poličské filiálky Hořické mechanické tkalcovny Feuerstein a spol. Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1910 v Praze s Olgou Fauversovou (zemřela rok po svatbě), podruhé v roce 1912 v Praze-Smíchově s Františkou Krausovou (nar. 24. 7. 1883 v Podole, okr. Mělník). Z jejich manželství se narodil syn Arnošt (9. 4. 1913 v Praze). Rodina bydlela v Poličce hned na několika místech, v domě čp. 33-34 dpř., poté v čp. 342  hpř. a 371 hpř. Do sběrného tábora v Pardubicích byli deportováni z domu čp. 41 v Riegrově ulici, kde žili těsně před transportem společně s rodinou Kleinovou. Do Terezína byli ale Minichovi posláni už o čtyři dny dříve (5. 12. 1942). Do Osvětimi byli deportováni 6. září 1943, což je také poslední zpráva o nich.

Transportu se podařilo vyhnout synovi Arnoštovi, který se živil před válkou jako obchodní příručí. V listopadu 1939 stihl emigrovat do Palestiny. Zde nastoupil jako vojín službu u Čs. pěšího pluku (vyznamenán Čs. pamětní medailí a Čs. válečným křížem). Po válce se vrátil do Československa, v Praze byl oddán civilně s Hannou Katzovou (také byla deportována do koncentračního tábora, ale přežila), z jejichž manželství vzešel syn Gustav (19. 4. 1948). Po roce 1948 celá rodina emigrovala pravděpodobně do Kanady. Pátrání po rodině prostřednictvím Velvyslanectví ČR v Ottavě bohužel nebylo úspěšné a o jejím dalším osudu nevíme nic bližšího.

Podrobější informace o rodině Kleinů a o manželech Minichových se můžete dočíst v publikaci historika Mgr. Stanislava Konečného Lid Bible v Poličce – Vznik, vývoj a zánik židovské obce vydané Městským muzeem a galerií Polička v roce 2022.

Za kolektiv Městského muzea a galerie Polička

Radka Vostřelová