Polička dnes (léta 1945 - 2001)
Stejně jako po roce 1918, i nyní, po roce 1945, se rozhodovalo o dalším charakteru republiky. Tentokrát však za zcela jiné situace, neboť ideologické proudy, představované v Čechách čtyřmi politickými stranami, vystupovaly pod silným vlivem faktu osvobození Rudou armádou a všemi uznávaným a všeobecně nezpochybňovaným spojenectvím se Sovětským svazem. V září 1945 se v Poličce ustavil definitivní místní národní výbor a s obnovením poličského okresu i okresní národní výbor - tentokrát ještě na základě dohody o poměrném zastoupení všech stran. Skutečnou sílu politických stran ukázaly teprve volby v květnu 1946: přibližně stejný počet voličů odevzdal hlasy třem politickým stranám - národním socialistům, komunistům a lidovcům, vedle nejslaběji zastoupené strany sociálně demokratické.
Shoda zatím panovala v kulturní oblasti. Již revoluční národní výbor na své poslední schůzi 13. září 1945 jmenoval Bohuslava Martinů čestným občanem města a náměstí okolo kostela sv. Jakuba, kde se Martinů narodil, nazval jeho jménem. V roce 1947 byla veřejnosti zpřístupněna jeho rodná světnička ve věži kostela; zatím v pietní podobě, než byla v roce 1958 a nově v roce 1990 uvedena zhruba do stavu, v němž byla v době skladatelova dětství. Vznikl přípravný výbor pro založení hudební školy a intenzivně se jednalo o obnovení časopisu “Jitřenka”, k němuž došlo v květnu 1948 - žel nikoliv nadlouho: 15. prosince 1949 vyšlo poslední číslo, poté bylo její vydávání zastaveno. Určitou náhradou se pokoušel být od roku 1973 vydávaný Poličský zpravodaj, než bylo v roce 1991 obnoveno vydávání Jitřenky.
Společné bylo také úsilí o zvelebení města, jemuž proti předválečnému stavu ubylo téměř tisíc obyvatel, kteří odešli do pohraničních obcí, odkud bylo vysídleno německé obyvatelstvo. K zlepšení životních podmínek mělo přispět urychlené dobudování nové kanalizace, nový vodovod, intenzivní bytová výstavba a řada dalších opatření. Usilovalo se o získání dalších průmyslových podniků a opět se - marně - prosazovala výstavba železnice na sever do Litomyšle a na jih do Nového Města na Moravě, aby bylo získáno další napojení na hlavní železniční síť i lepší spojení s venkovskými obcemi.
Bezprostředně po únoru 1948 byla na všechny významnější závody ve městě dosazena národní správa; šlo vedle tkalcovny, menší továrničky na hedvábné zboží a tří nevelkých obuvnických závodů o parní pilu, kartonážku, velkouzenářství, několik stavebních podniků, později byly znárodněny i rodinné obchody. Největší místní podnik - Vojenská muniční továrna - byl již dříve převzat státem. Městský pivovar získal do své správy místní národní výbor.
Obyvatel Poličky však nepřestalo ubývat: sčítání roku 1950 vykázalo 5403 trvale ubytovaných osob, tedy téměř o dvě stovky méně než v roce 1946. Ještě usilovněji se proto město snažilo získat nové průmyslové podniky; to se však zdařilo pouze v jediném případě. V roce 1950 zahájil v někdejším Čápkově varhanářství zprvu malý provoz s 10 dělníky pod názvem Centropen. Časem, již jako závod oborového podniku Koh-i-noor Hardmuth, se rozrostl v jeden z nejrozsáhlejších poličských podniků. Pod novým názvem PONAS (Poličské nástrojárny) existuje dodnes - konstruuje a vyrábí formy pro vstřikování plastů, vyfukovací formy a součásti z plastů vstřikováním. V roce 1960 stále ještě vyjíždělo z Poličky denně na 500 osob do okolních obcí za prací. Význam Poličky pak podlomila územní reorganizace v roce 1960, kdy Polička přestala být okresním městem a spolu s celým obvodem dosavadního okresu byla přičleněna k okresu Svitavy. Na této ztrátě již nemohlo nic změnit ani rozšiřování města postupnými integracemi o připojené obce, jimiž byly od roku 1974 Modřec, 1976 Lezník a 1980 Střítež.
Z dalších velkých podniků ve městě nelze opomenout Poličské strojírny (PoS), někdejší Adamovské strojírny (Adast), který je umístěn v objektech bývalé Vojenské muniční továrny. S nedávnou zbrojní konverzí se podnik soustředil na strojní výrobu a vyrábí součásti pro stavbu benzinových stanic a skladů pohonných hmot, součásti pro mechanizaci a automatizaci strojů a rozvody tlakového vzduchu, z bývalé výroby zůstaly dodávky speciální nálože pro průmyslové použití a likvidace staré munice. Tradiční textilní průmysl byl donedávna zastoupen závodem podniku Hedva, jehož hlavní provoz byl umístěn v prostorách někdejší mechanické tkalcovny firmy Feuerstein; v roce 2000 byl provoz z rozhodnutí mateřského podniku v Moravské Třebové uzavřen. Na další tradiční výrobní obor navázal podnik Botana, který vyrábí, zčásti i na vývoz, sportovní obuv. Ze starších podniků je stále ještě v provozu pila (dnes pod názvem Dřevozávod Pražan opět v rukách rodiny zakladatele), podnik masného průmyslu, pro který byla v roce 1984 dokončena výstavba mohutného masokombinátu při Starohradské silnici, a Továrna hasicí techniky (THT), založená v roce 1965 jako závod Československých automobilových opraven, přeměněný v roce 1986 v závod podniku Karosa. THT vyrábí protipožární techniku, požární armatury a vozidla na technické a ekologické havárie). Donedávna ještě pracovala kartonážka podniku Tofa (dnes její výrobní program - puzzle - převzala firma Ravensburger).
Město Polička bylo tradičně silně zemědělskou obcí - v roce 1950 zde bylo napočítáno 351 hospodářství, která obhospodařovala 748 hektarů orné půdy a vlastnila 86 koní, 409 krav, 530 vepřů, přes 300 koz a další hospodářské zvířectvo; jednalo se valnou většinou o malá a střední hospodářství. Roku 1951 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo se 30 členy, které se mělo stát průkopníkem družstevní formy hospodaření; to se však rozpadlo již koncem roku 1953. Teprve v roce 1957 se podařilo sdružit zemědělce ve dvě větší JZD - jedno na Horním a druhé na Dolním předměstí. Do roku 1959 k družstvům přistoupila - často pod nátlakem - většina dosud soukromě hospodařících rolníků a v roce 1960 se obě JZD spojila v jediné družstvo, které se v roce 1975 sloučilo s JZD v Modřeci a JZD v Pomezí, čímž vznikl zemědělský podnik “JZD Poličsko”, hospodařící na 2500 ha zemědělské, z toho 2000 ha orné půdy s více než 300 stálými pracovníky. Nástupcem tohoto družstva v nových podmínkách se stal podnik Agronea. Souběžně s JZD existoval od roku 1960 v Poličce i specializovaný semenářský státní statek Polička, založený na 3500 ha zemědělské půdy, z toho téměř 2900 orné půdy, zasahující svými provozy až na sousední Litomyšlsko a zaměstnávající přes 500 pracovníků; ten však byl roku 1977 začleněn do státního statku Svitavy.
Všechny tyto podniky však nestačily pokrýt poptávku po pracovních příležitostech a řada občanů stále vyjížděla za prací do okolí - s rušením některých provozů v posledních letech se tento trend ještě více prohlubuje; přesto však docházelo k postupnému nárůstu počtu obyvatel až na současných 8738 (9300 s připojenými obcemi). Přírůstek obyvatelstva i jeho stabilizace byl výsledkem rozsáhlé bytové výstavby, ať již státní, družstevní či individuální: po roce 1952 vzniklo na obou předměstích několik kolonií rodinných domků, stavební bytové družstvo založené v roce 1961 postavilo pro své členy přes 600 bytů. Plošný rozsah Poličky se výrazně zvětšil o několik sídlišť při ulici E. Beneše, Jiráskově, B. Němcové, Dukelské a Hegerově i koloniemi rodinných domků při ulici Družstevní a na Zahradách.
Spolu s bytovou výstavbou byla rozvíjena i výstavba účelová - kupř. jeslí, mateřských škol, 1. září 1986 začala výuka na druhé základní škole (původně J. Švermy, dnes Na Lukách), v roce 1959 bylo otevřeno dlouho připravované koupaliště při silnici k Jimramovu, v letech 1962-64, 1971-74 a 1976-78 prodělal větší rekonstrukční zásahy Tylův dům, od roku 1965 slouží motoristům benzinová čerpací stanice při výpadovce na Hlinsko (v nedávné době kompletně rekonstruovaná), které od roku 1997 konkuruje čerpací stanice podniku THT, v roce 1972 byla zahájena dodnes probíhající rekonstrukce hradeb, v roce 1975 byl rekonstruován sportovní stadion a v roce 1977 zprovozněn krytý bazén se saunou, v roce 1982 byla uvedena do provozu nová telefonní centrála, v roce 1984 byla ukončena rozsáhlá rekonstrukce Městského muzea, v roce 1985 byl otevřen hotel OPUS, od roku 1993 slouží veřejnosti umělé kluziště, v roce 1996 byla dokončena stavba Domu s pečovatelskou službou “Penzion”.
Školním rokem 1948/49 zahájil činnost Hudební ústav města Poličky, který od následujícího roku nesl jméno Bohuslava Martinů (dnešní Základní umělecká škola Bohuslava Martinů sídlící od roku 1999 v rekonstruované budově někdejších Technických služeb). Městské kino, které od roku 1929 promítalo v nevyhovujících prostorách Tylova domu, bylo v roce 1952 přestěhováno do “vyvlastněné” budovy Svatojosefské jednoty - po návratu budovy původnímu vlastníku se i provoz kina vrátil do Tylova domu. Městská knihovna, do roku 1982 umístěná v budově muzea, byla v tomto roce přemístěna do vlastní budovy. Městské muzeum, pokračovatel práce Musejního spolku “Palacký”, uchovává doklady starší i novodobé historie města a jeho Památník Bohuslava Martinů je dokumentačním centrem pro studium mistrova života a díla; prvá expozice zde byla zřízena již v roce 1945, rozšířena 1957 a zásadním způsobem přepracována v letech 1973 a znovu 1984. Ostatky Bohuslava Martinů byly v roce 1979 převezeny do Poličky a uloženy vedle jeho manželky, která zde byla pohřbena o rok dříve. V roce 1984 byl prostý vysočinský náhrobek nahrazen honosnou žulovou deskou a v roce 1990 u příležitosti 100. výročí narození byla v Poličce za účasti československého prezidenta Václava Havla odhalena socha B. Martinů. K propagaci díla B. Martinů slouží od roku 1996 pravidelně pořádaný festival Martinů Fest, pokračovatel festivalu Polička B. Martinů z konce 50. a z 60. let, a stále větší oblibu si získávají i festivaly Polička 555 (od roku 1992) a Polička Jazz (1997). Městské muzeum krom příležitostných výstav pokračuje v tradici výtvarných výstav “Východočeských salonů”; v roce 1994 se jeho galerijní expozice starého a nového umění přestěhovaly do rekonstruovaných prostor barokní radnice.
V roce 1992 byl městu navrácen hrad Svojanov, který koupilo v roce 1910 a který v roce 1955 převzalo do své správy ministerstvo kultury. V posledních letech se zde koná již tradiční festival Svojanovské kulturní léto.
Současná Polička, ležící i dnes stranou hlavních dopravních tras, zůstává pro návštěvníky lákavou oázou klidu, bohatou na přírodní i historické zajímavosti.