Na nové bronzové kašně na náměstí B. Martinů najdete krásné vegetabilní motivy, lesní flóru a kapradiny a …, maličkou ještěrku na kameni. Co tento symbol přináší?

Pověst o poličské ještěrce

Říká se, že dávno předtím, než dnes na náměstí začala zpívat voda, žila pod věží kostela svatého Jakuba Většího malá ještěrka.

Každé ráno vylezla ze své skrýše, vyhřívala se na slunci a chodila pít ke staré barokní kašně, která tu staletí stávala. Lidé z Poličky si jí brzy všimli, a protože ještěrka vždycky přicházela v době, kdy se voda v kašně začala třpytit odleskem paprsků vycházejícího, nebo zapadajícího slunce, začali věřit, že má s vodou zvláštní kouzlo. Říkalo se také, že ještěrka umí poznat lidská přání.

Jednoho dne však byla kašna neuváženým rozhodnutím pánů z radnice zrušena a zasypána a malá ještěrka zmizela. Lidé ji hledali, ale marně. Roky plynuly a na ještěrku se postupně zapomnělo.

Až po mnoha letech se v Poličce znovu objevila voda – tentokrát v nové kašně na náměstí Bohuslava Martinů. A s ní se vrátila i ještěrka.

Nikdo neví, jak se do kašny dostala. Někteří říkají, že přišla za vodou. Jiní věří, že se vrátila, aby znovu naslouchala lidským srdcím a jejich přáním. Po staletí platila poličská pověst, že kdo ještěrku pohladí, a každý ví, že není snadné se jí vůbec jen dotknout, může mu splnit jeho tajné přání. Ale přání musí být opravdu upřímné a ten člověk nesmí být zlý.  Ještěrka prý pozná charakter a také to, když si člověk přeje něco, co ve skutečnosti vlastně nechce.

A kdo ji pohladí třikrát, tomu prý přinese tři mocnosti – zdraví, štěstí a důvod se do Poličky vrátit.

Tak až budete u nové kašny, dobře se dívejte, možná ji najdete.

Odkud se vzala ještěrka? Zeptali jsme se Petra Urválka, sochaře, autora originálu reliéfu kašny:

Ve věci kašny, součásti projektu revitalizace náměstí B. Martinů, mohu uvést jen to, že tvarosloví objektu kašny – prvotní myšlenka geometrie, proporce, měřítko a umístění v prostoru vzešla z „velkého třesku“ architekta Přemysla Kokeše, kdy navrhl celý půdorys přestavby prostoru náměstí.

Kruhový půdorys a přibližný rozměr kašny definoval on a na vizuální podobě jsem dále spolupracoval s architektem Mikulášem Medlíkem.  V konzultaci s panem starostou a radními města jsme se shodli, že bass-reliéf, ornament na válcovém plášti bude florální – vegetabilní motiv lesních kapradin a drobných rostlin, které se skutečně v přírodě u pramenů studánek vyskytují.  Sochařské provedení bylo odsouhlaseno v klasicizující podobě, hyperrealistická modelace.   Rozsah prací v ateliéru byl obrovský, a tak jsem sestavil malý realizační tým. Pracovali jsme více jak půl roku.

Při odhalení kašny došlo k objevu malé ještěrky na kameni v bass-reliéfu modelace na bronzovém odlitku. Přiznám se, že nejsem schopen vysvětlit, jak se tato modelace do reliéfu dostala.  Ihned jsem konzultoval věc s kolegy z mého malého týmu.  Šárka, Adéla, Dáda a David, absolventi uměleckých škol, byli stejně překvapeni jako já.  Mistři bronzaři u mne v ateliéru formovali negativ sádrového originálu, čemuž jsem byl přítomen a z tohoto negativu pak ve slévárně realizovali odlitek.  Jejich invenci lze zcela jistě vyloučit.  Obávám se, že s vysvětlením existence maličkého tělíčka ještěrky je to podobné, jako dobře známý případ starého klobouku ve křoví, tedy: „Jen zaváté stopy…, nikdo nic nepochopí, nikdo se nic nedoví…“